IM Michal Konopka: O putujícím jezdci a dinosaurech

Mám velkou radost, že mezi autory na šachuj.cz můžeme přivítat dalšího silného českého hráče. IM Michal Konopka ve svém příspěvku navazuje na článek Davida Kaňovského o spolupráci trenéra se svěřencem

Před nedávnem jsem byl osloven s žádostí, zda bych nepřispěl krátkým článkem na blog šachuj.cz. Bezprostřední reakce byla spíše zamítavá, ze zvědavosti jsem se ale na stránku podíval. Byl jsem příjemně překvapen kvalitními blogy s hlubokými myšlenkami! A když jsem příspěvky pročítal, hned jsem věděl, že přispěji i já – David Kaňovský mi svým blogem „O užitečnosti spolupráce trenéra se svěřencem“ nechtěně nahrál nápad. A když je nápad, píše se samo!

David rozebírá pozici na následujícím diagramu, který ukazuje celé roky, jak uvádí. 

Nedávno ho ale zaskočil na společném tréninku jeho talentovaný svěřenec Adam, který našel vyvrácení kombinace bílého. Nebál se nebezpečně vypadající oběti 1.Vxd4 a pokračoval 1…cxd4 2.Sxd4 Sb6! s převahou černého. Hned se mi v hlavě vyrojilo několik myšlenek. 

Za prvé – svěřenec Davida je šikovný.  

Za druhé – David Kaňovský se nedržel známého trenérského pravidla, podle kterého by měl trenér perfektně znát pozici, kterou nabízí k řešení na tréninku (nebo lekci, přednášce). Notabene ukazuje-li ji mnoho let. Nejen proto, aby se ubezpečil, že je zadávaná pozice korektní a řešení „sedí“, ale i proto, aby mohl rychle a fundovaně odpovídat svěřencům na případné dotazy v podvariantách.  

A konečně za třetí, zdál se mi podezřelý samotný fakt, že by byla kombinace nekorektní. Obrysy pozice mi byly velmi dobře známé, je k vidění v celé řadě knih o taktice. Že by se v českých luzích a hájích objevilo po mnoha letech geniální vyvrácení, kterého si nikdo předtím nevšiml?

Začal jsem tedy pozici hledat. Naštěstí jsem si pamatoval to podstatné – vyskytla se v partii Tarrasch – Walbrodt. Sám jsem ji v kartotéce neměl a pokud se nepletu, nikdy jsem ji neukazoval. Možná proto, že se mi motiv 1.Vxd4 zdál příliš jasný a trochu hrubý. (Po přečtení poutavých poznámek Davida Kaňovského k průběhu kombinace jsem ale změnil názor).

Velké překvapení na mě čekalo, když jsem konečně partii našel. Pozice je totiž trochu jiná, než ji demonstruje David. Bílý jezdec nestojí v zahajovací pozici na f1, ale na f5!

A to je podstatný rozdíl. Zde vše funguje, jak má, bílý hraje 1.Vxd4 a vítězí přesně tak, jak popisuje David. Můžete se sami přesvědčit, že je černý bez jakékoliv protihry. Zásadní rozdíl mezi postavením jezdce na f5 a na f1 je vidět právě ve variantě 1…cxd4 2.Sxd4 Sb6 – stojí-li jezdec na f5, černá věž na g5 nekryje dámu.

Resumé: v pozici s bílým jezdcem na f1 bojuje bílý o vyrovnání (musí ustoupit s napadenou věží – 1.Vf5, 1.Vf8 nebo 1.Vf7!?)  a kombinace 1.Vxd4 nevychází, naopak v pozici s bílým jezdcem na f5 stojí černý po 1.Vxd4 na prohru. 

Jak mohlo dojít k záměně, jak se to mohlo stát? Na to by asi mohl nejlépe odpovědět sám David Kaňovský, důvodů ale může být celá řada. Možná někdo, kdo pozici Davidovi ukazoval, přemístil jezdce z f5 na f1, aby se jezdec nepletl při oběti na d4 a myslel si, že je jedno, kde jezdec stojí. A možná jezdec sám „doputoval“ z f5 na f1 za dlouhá léta ukazování, a zadavatel se prostě jen spletl.

Pro zajímavost se ještě podívejme na to, jak probíhala partie Tarrasch – Walbrodt, hraná ve 4.kole mezinárodního turnaje v Hastingsu v roce 1895, několik tahů předtím, než „učitel generací“ a velký oblíbenec našeho legendárního trenéra Vratislava Hory, Siegbert Tarrasch, zakombinoval. Černý měl po větší část partie citelnou převahu a do učebnic se dostal až zásluhou dvou neopatrných tahů:

Černý se pravděpodobně soustředil pouze na svůj útok po „g“ sloupci a zahrál vyzývavé 32…Dxe5 (nejlepším řešením byl skromný tah 32…Vg6 s myšlenkou Sd8–g5. Po případném 33.Jxf5 Jxf5 34.Vxf5 Sg5 35.Jf1 Sb7! 

 plánuje černý Dd5 nebo Dc6, a hlavní roli v partii by tak nehrál útok bílého po diagonále a1-h8, ale naopak tlak černého po diagonále h1-a8!)

Po 33.Jxf5 si počínal doslova hazardérsky a pokračoval 33…Jh5? Přitom mohl obranu pole d4 posílit logickým 33…Je6!, po čemž by stále ještě držel výhodu.

a jsme v naší pozici, kde, jak trefně poznamenává David Kaňovský, křičí diagonála a1–h8 a  bílému vychází do puntíku půvabná kombinace 34.Vxd4! Jxg3 35.Jxg3 Vxg3+ 36.hxg3 Vxg3+ 37.Kf1! Vxd3 38.Vg4!

Patří se doplnit, že turnaj v Hastingsu 1895, kde se hrála naše rozebíraná partie, patří mezi nejvýznamnější turnaje šachové historie. Byl to první turnaj, kterého se zúčastnil Emanuel Lasker po zisku titulu mistra světa v roce 1894 s Wilhelmem Steinitzem a tehdejší šachový svět očekával, zda potvrdí své postavení. Měl to být jeho souboj s Čigorinem, Tarraschem a Steinitzem, ale turnaj vyhrál neočekávaně 22letý, do té doby málo známý Američan Harry Nelson Pillsbury. Hastingský turnaj roku 1895 také proslavila nádherná klasická partie Steinitz – Von Bardelen.

S trochou nadsázky můžeme z výše popsaného definovat pravidlo v duchu šachových Murphyho zákonů: 

Svěřenec může překvapit trenéra při řešení zadané pozice, jedině když:

1. Je zcela geniální
2. Sám trenér není dostatečně dobře seznámen s pozicí, kterou ukazuje
3. Trenér postaví špatně pozici

To ale není vše, o čem jsem chtěl dnes psát. Zaujalo mě jméno jednoho z aktérů této partie. A to ne vítězného a světoznámého dr. Tarrasche, ale jeho soupeře, poraženého Carla Augusta Walbrodta. Relativně nedávno jsem si ukládal ukázku z jedné jeho partie do kartotéky. Objevil jsem ji v ruském časopise Šachmatnoe obozrenie (4/2017) v pravidelné rubrice o kompozici Jakova Vladimirova, který o ní napsal: „Tato unikátní koncovka je skutečnou studií“.                                                                                                                           

K výhře bílého v této napínavé pozici z partie Walbrodt – Zinkl , Lipsko 1894, vede hodinářská práce:

1.c8D f1D (okamžitě prohrává 1…g1D? Po 2.Dxf8+ Kxf8 3.b8D+ Ke7 4.De5+ se zapojí do útoku i věž a bílý dá rychle mat. 2.Dg4+ Kh8 

3.Dh3+! (Klíčový tah. Jinak pozici bílý vyhrát nemůže. V partii měl Walbrodt dvakrát možnost dát tento šach, v obou případech ale pokračoval 3.Dh4+ a nakonec se musel spokojit s remízou věčným šachem.) 3…Kg7 (Pointa tahu 3.Dh3+ je v tom, že bílý tak zapojí do hry svou věž. Po 3…Kg8 vychází 4.Vxf1! gxf1D (4…Vxf1 5.Dxg2+) 5.Dxf1+– , a po 5…Vxf1 si staví dámu s šachem 6.b8D+) 4.Vd7+ (4.Vxf1? gxf1D 5.Dxf1 Vxf1 6.b8D Vb1+) 4…Vf7 5.Dg4+ Kh7 (po 5…Kh6 může bílý jednoduše vyhrát například po 6.Vd6+ Vf6 7.Vxf6+ Dxf6 8.b8D) 6.De4+ Kg7 7.b8D g1D 

Originální postavení se čtyřmi dámami! Rozhoduje to, že je bílý na tahu.

8.Dbe5+ Df6 9.Dxf6+ (rychle by dal bílý mat i po 9.Vxf7+ Kxf7 10.Dc7+) 9…Kxf6 10.Df4+ avyhraje

Poměrně často se setkávám při studiu šachu a ukládání si nejrůznějších zajímavých pozic s pozoruhodným fenoménem. O vůdci bílých nebo černých jsem nikdy neslyšel. Začnu se o něj zajímat, přehraji si pár partií, podívám se na turnajové tabulky. Občas si najdu životopis. Nakonec jsem ohromen, že ten neznámý a zdánlivě bezvýznamný šachista, kterého dnes nikdo nezná, hrál vlastně velmi slušně a měl i výborné výsledky. Leckdy i bohatý život a mohla to být i velká osobnost formátu, jakých dnes není mnoho.  

I Němec Carl August Walbrodt (1871-1902) by se mohl zařadit do této skupiny – dnes prakticky neznámý, ve své době významný šachista a organizátor, který se velmi zasloužil o popularizaci šachu především v domovském Berlíně. Byť jeho šachová dráha trvala jen 10 let, stihl toho dost. Upozornil na sebe okolo roku 1890, když pravidelně hrával v berlínské šachové kavárně a porážel všechny své soupeře. Dostal šanci v turnajích a hned se uchytil. Brzy si vydobyl renomé jednoho z nejlepších německých hráčů. Za svou krátkou kariéru absolvoval celou řadu německých i mezinárodních turnajů s poměrně solidními výsledky.

Velmi často hrál i zápasy, mezi jeho soupeři byli například známí velmistři Tarrasch (viz odstavec níže), Janowski, Pillsbury, Mieses a další. Založil berlínský šachový klub Nordstern (po jeho smrti přejmenovaný na Walbrodt), stal se předsedou šachového klubu v Kreuzbergu (dodnes jeden z nejznámějších berlínských šachových klubů). Byl redaktorem časopisu Berliner Schachzeitung a vedl několik šachových rubrik v německých novinách. Poslední velký turnaj odehrál ve Vídni v roce 1898, pak začal mít zdravotní problémy, které mu nedovolovaly účastnit se turnajů. Jeho posledním šachovým vystoupením byla simultánka v Berlíně proti 22 soupeřům, v srpnu 1902. Zemřel o měsíc později na tuberkulózu v pouhých 31 letech.

O šachové dráze Walbrodta podrobně píše i jeho soupeř z naší ukázky Dr. Siegbert Tarrasch ve své knize Dreihundert Schachpartien, když rozebírá jejich vzájemný zápas v Norimberku 1894. Tarrasch byl tehdy jedním z nejlepších světových hráčů a zápas „s druhým nejlepším německým šachistou“, jak popisuje svého soupeře, suverénně vyhrál.

V životopisech Walbrodta se dovídáme, že měl v říjnu 1893 historický rating 2706 a byl v ten moment pátým hráčem světa. To je třeba brát s rezervou, stejně jako výzkum anglického velmistra Johna Nunna. Ten v jedné ze svých knih analyzoval úroveň turnaje v Karlových Varech 1911. Dospěl k názoru, že tento tehdejší superturnaj měl průměrný rating přibližně 2130 a jeho účastníci dělali řadu školáckých chyb. Podobně uvažoval i jeden známý český šachista, který mi vysvětloval, že všichni staří mistři byli vlastně dinosauři. Dinosauři, kteří by v dnešních turnajích neměli šanci. Pravda bude někde uprostřed. Šachy se vyvíjejí stejně jako všechny ostatní sporty a srovnání legend minulosti s dnešními hráči je velmi subjektivní. V každém případě bychom si ale měli našich předchůdců vážit za to, co všechno dokázali pro šach udělat.

Ještě jedna ukázka z tvorby Walbrodta, na kterou můžeme narazit v knihách věnovaných šachové taktice. Kombinace na téma věčný šach z partie Walbrodt – Mieses, Berlín 1897.

Soupeřův tlak na dámském křídle vyřešil radikálně po 22.fxg6! Jc3+ 23.Dxc3! a černý se musí spokojit s remízou po 23…bxc3 24.Jf5+ Kg8 (24…Kh8?? 25.g7+ Kg8 26.Jh6#) 25.Jh6+ (ke stejnému výsledku vede samozřejmě i 25.Je7+) 25…Kg7 (25…Kh8?? 26.g7#) 26.Jf5+ Kg8 27.Jh6+.

P.S. Domnívám se, že pozice Davida Kaňovského s chybně postaveným jezdcem má v tréninkovém procesu větší využití, než ta správná… 

Autor blogu: IM Michal Konopka