IM Dejf Kaňovský: Proč je dobré řešit šachové studie

Mezinárodní mistr David Kaňovský je nejen silným praktickým hráčem, ale také trenérem a autorem mnoha šachových publikací. Pro šachuj.cz si připravil esej o užitečnosti řešení šachových studií s velmi hezkou ukázkou.

Šachové studie a něco o nich

Přesto, že šachové studie patří do odvětví skladebního šachu, je to zcela nedílná součást tréninku většiny silných šachistů. Pakliže se zeptáte všech českých velmistrů, zdali využívali či využívají studie ve svém tréninkovém procesu, pak vám téměř jednomyslně odpoví, že rozhodně ano. Pojďme však začít tím, co přesně jsou studie.

Jedná se o uměle vytvořené pozice, které musí mít splněné určité podmínky. Zejména se jedná o podmínku, že každá studie musí mít jedno jediné řešení. Mnoho studií právě na tomto vyhořelo. Jejich autoři se mylně domnívali, že jejich pozice má pouze jedno řešení, ale často trvalo mnoho let, než se přišlo na to, že existuje také jiné řešení. Takové studii se poté říká duál a z hlediska skladebního šachu zcela ztrácí svou hodnotu.

Studie a praktická hra

Pro praktické šachisty je ovšem ještě důležitější druhá podmínka nutná k tomu, aby se studie stala skutečně dobrou a zapamatování hodnou studií. Každá studie totiž nejen že má jedno jediné řešení, ale zároveň je to nikterak lehké řešení, založené na minimálně jednom překvapivém a zcela nečekaném tahu. A právě to je základní stavební kámen studií, který je lákavý pro mnohé praktické šachisty. Řešení studií je totiž skvělým prostředkem pro trénink taktiky, propočtu variant a představivosti na šachovnici.

Sám se považuji za velkého milovníka studií. Během své vlastní kariéry jsem vyřešil troufám si říct stovky a stovky studií. Ale nevyužívám studie pouze k tréninku sebe sama. Velmi často dávám studie k řešení svým svěřencům, nejčastěji jako tak zvanou taktickou rozcvičku. Studie mě dokázaly tak nadchnout, že moje první šachové dílko bylo právě o studiích. Nazývá se „100+1 nejkrásnějších studií aneb absolutní pohoda“ a od jejího prvního vydání uplynulo už skoro 15 let. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl v roce 2017 pro druhé vydání a v tuto chvíli je prodáno více než polovina prvního dotisku!

Ukázka z praxe

Dodnes si při té příležitosti vzpomenu na jednu svou nezapomenutelnou historku. Svého času probíhala na Šumavě v Železné Rudě opravdu skvělá soustředění velice silných hráčů (úrovně KM až IM). Na jednom z nich jsme měli tréninkový blok s Viktorem Lázničkou. A Viktor nám zadal k řešení opravdu těžkou studii. Původní záměr to určitě nebyl, ale my jsme byli tak „žhaví“ do jejího vyřešení, že jsme nad touto studií (bohužel už si nepamatuji, co to přesně bylo za studii) strávili nakonec celý blok, to znamená tři hodiny čistého času! Nikdo z nás na to nepřišel, a když nám, „zoufalcům“, Viktor před obědem prozradil správné řešení, tloukli jsme se do hlavy, protože to vlastně vůbec nebylo složité. Klíčová myšlenka však nikoho nenapadla.

Abychom však jenom nepovídali, chtěl bych vám na jedné studii ukázat, jak krásné a užitečné může být řešit šachové studie.

Jindřich Fritz, 1953 – BNT

Pozice, která by se klidně mohla vyskytnout v praktické partii. Bílý na tahu řeší zásadní problém: visí mu najednou jezdec i pěšec. Jezdec je samozřejmě teoreticky silnější figura, ale pokud si bílý pokryje jezdce, černý král prostě sebere bílého pěšce a koncovka věže a jezdce proti věži je teoreticky remízová. Dá se sice zkoušet hrát na výhru a sem tam se někomu povede v takové koncovce zvítězit, ale při trochu dobré hře slabší strany to opravdu není možné. Jak ale pokrýt zároveň pěšce a jezdce? To prostě nejde!

Jakmile zjistíme, že to skutečně není možné, měli bychom začít přemýšlet „studiově“. Pro správnou studii totiž platí, že všechny figury na šachovnici dávají nějaký smysl. Proč je tedy poslední černý pěšec právě na f5? Jak by vlastně bílý mohl zvítězit? Vylučovací metodou dojdeme k tomu, že jedinou šancí bílého je jeho poslední pěšec. Ale s věžemi na šachovnici bílý pěšce jen těžko prosadí do dámy. Vyměnit věže? Ano, to by bylo dobré! Ale jak toho docílit?

Moment, když černá věž sebere jezdce na f1, je omezena v pohybu vlastním pěšcem na f5! Na sloupci „f“ tím pádem nemá mnoho políček k ústupu. Má však k dispozici první řadu. Ale moment! V tom případě, pokud bych utekl pěšcem z a2, mohu dát šach na první řadě s vynucenou výměnou věží. Poté snadno chytám černého pěšce a můj pěšec uteče do dámy. Je tedy správný první tah 1.a4? Co když ale černá věž ustoupí na f4? Pak navíc napadá pěšce na a4, a pokud půjdu dál, přijde jednoduché Va4 s dalším přiblížením černého krále a jasnou remízou. Když ale věž stojí na f4, stačilo by ji napadnout po čtvrté řadě, tím bychom černého donutili k potřebné výměně. Ale z jakého políčka? Vždyť žádné není kryté. Ale pozor! Já mám přece pěšce, který může pokrýt právě jedno pole na čtvrté řadě! A tím se dobereme ke správnému řešení:

1.a3!! Vxf1+ 2.Ke2! Vf4 (jinak přijde 3.Vd1+) 3.Vb3+! Ka2 4.Vb4! a bílá věž parádním způsobem chytila černou věž! Po výměně věží bílý pěšec snadno uteče do dámy.

Krásná studie, jejíž vyřešení není vůbec jednoduché! Ale jakmile ho jednou vidíte, pak dává zcela jasný smysl. A co si tedy můžeme z řešení takovéto studie odnést?

• Smysl pro detail: jakákoliv figura či pěšec mohou hrát v dané pozici klíčovou roli.
• Soupeřovu figuru je možné „chytit“ figurou stejné hodnoty.
• I zdánlivě neřešitelné situace mohou mít skryté řešení.
• Pěšec často může být důležitější než jezdec.
• A v neposlední řadě krásný osvěžující pocit, pokud zdárně nalezneme správné řešení.

Závěr je jednoduchý: řešení studií je nejen krásné, ale může vás šachové pozvednout minimálně o jednu úroveň výše, protože výrazně zlepší vaši schopnost představivosti na šachovnici a hledání skrytých řešení.

Autor blogu: IM David Kaňovský, www.dejf721.info