GM David Navara: Moje poslední partie

Mít na blogu šachuj.cz příspěvek Davida Navary? Na začátku projektu to byl vzdálený sen. Po přibližně dvou měsících fungování se jej podařilo zrealizovat a my tak máme velkou radost, že Vám můžeme přinést příspěvek české šachové jedničky. Užijte si jej!

Hloupý končí na začátku, zatímco moudrý začíná od konce (ukradený citát)

Uvažoval jsem, jak mám zahájit svůj úvodní text. Při té příležitosti se mi mlhavě vybavil citát, na nějž jsem narazil v jedné z knih věhlasného trenéra Marka Dvoreckého. (Předpokládám, že uváděl pojednání o koncovkách.)

Ve slovenské lize už čtvrtým rokem hraji za ŠK Reinter Humenné. Tamní klub výrazně podporuje mládežnický šach a v oddíle panuje výborná atmosféra. Jen je škoda, že je Humenné tak daleko. Když náš klub na rok přesídlil do Sniny, žertoval jsem, že v další sezóně budeme hrát na Ukrajině.

Lukáš Černoušek je o rok a půl starší než já a patří už od dětství mezi mé dobré kamarády. Ještě spolu s Jiřím Jirkou jsme společně hráli dorosteneckou ligu za oddíl TJ Bohemians Praha. Jako malý jsem byl někdy dost nesnesitelný a trvalo mi pár let, než jsem pochopil, že ne každému se chce „blicat“ v šest hodin ráno. To je jeden z mnoha důvodů, proč si svých dlouholetých přátel tak vážím a neměnil bych je za jiné.

Kdybychom s Lukášem chtěli hledat světonázorové otázky, na které máme stejný názor, asi by to nějakou dobu trvalo. Před pár lety jsme si v Ostravě společně zanadávali na tehdejší vedení FIDE, ale od té doby se v Mezinárodní šachové federaci leccos změnilo, takže si nejsem jistý, zda s Lukášem máme na tyto otázky stejný názor. Vlastně na tom nezáleží, protože oba projevujeme respekt k míněním druhého a nesnažíme se druhému vnutit svůj pohled.

Lukáš Černoušek už léta hájí první šachovnici slovenské Dubnici. Ve slovenské lize jsme se během posledních čtyř sezón utkali třikrát! Když jsme v roce 2017 v Humenném hráli po osmileté pauze další vážnou partii, Lukáš před začátkem pronesl vtipnou poznámku: „To jsme museli jet z Prahy až sem, abychom si zase zahráli!“ Nebo něco v tom duchu.

Také letos jsme se utkali v Humenném. Byla neděle 1. března, hrálo se osmé kolo a naše družstva tentokrát bojovala o udržení. Hrál jsem černými. Už volbou zahájení (1.e4 g6) jsem dal najevo, že hraji na výhru a rád bych se vyhnul dlouhým teoretickým variantám. (A pokud možno uplatnil předchozí čtyřhodinovou přípravu.) Lukáš ale hrál solidně. Partie byla zajímavá, ale její podrobný rozbor by přesáhl rámec tohoto článku. Proto si dovolím přeskočit prvních 40 tahů a začnu koncovkou. I tak jsou poznámky několikrát delší, než jsem plánoval. Začlenil jsem i tři tréninkové otázky. Můžete si je zkusit vyřešit sami, případně je předložit dětem ve věku od 10 do 99 let. Nebo úplně přeskočit analýzu a pokračovat textem.

Šachovnice s možnosti přehrávání se objeví po kliknutí na libovolný tah.

Jak jste viděli, analýza byla dost rozsáhlá. Měl jsem v úmyslu pro čtenáře a čtenářky rozčlenit jeden velmi složitý problém na řadu dílčích otázek a postupně se jich zbavit. Teď nevím, zda jsem se tímto způsobem zbavil otázek, nebo publika. A v souvislosti s tím si nejsem jistý, nakolik vhodný byl úvodní citát…

Cesta z Humenného do Prahy byla dlouhá. Neměl jsem takové štěstí jako Lukáš, kterému se podařilo sehnat místo v plně obsazeném vlaku pár dní poté, co jsem se na hlavním nádraží marně snažil o totéž. V době našeho návratu totiž končil nejen týden, ale i jarní prázdniny.

Velkou část zpáteční cesty jsem strávil v příjemném a inspirativním rozhovoru s velmistry Jánem Markošem a Vlastimilem Babulou během společné jízdy autem. Vzpomínám si, že jsem při průjezdu Trenčínem zmínil i trenčínskou chřipku. (Název CoVID tehdy snad ještě neexistoval a slovo koronavirus nebylo zdaleka tak běžné, jako o pár týdnů později.) Světem tehdy kolovala řada rozporuplných (dez)informací a ještě nebylo zřejmé, nakolik je problém vážný. O necelé dva týdny později vlády několika zemí včetně České republiky a Slovenska částečně uzavřely hranice a šachové soutěže byly přerušeny do odvolání. Vítám nejrůznější internetové iniciativy, ale živé turnaje mi chybějí. Chápu, že radikální opatření byla nutná, ale už se těším na příští turnaj. Do té doby je mou poslední „vážnou“ partií remíza s kamarádem, s nímž se známe už přes čtvrt století. Velmi jsem chtěl vyhrát, ale ten výsledek je tak trochu symbolický.

Připadal vám můj rozbor koncovky vyčerpávající? Chcete vědět, proč jsem k tahu 50…a5 připojil „pochybník“? Tušíte, co dělají pole během karantény? A zajímá vás, jakou otázku jsem si vylosoval u maturity z matematiky? Pokud ano, přečtete si můj příští text!

Autor blogu: GM David Navara